Barvířství

Bělení, stejně jako barvení, patřilo k obvyklým zušlechťovacím postupům, kterými se tkaninám dával finální vzhled. Použité barvy byly podmíněny jednak dostupnými přírodními (rostlinnými či živočišnými) barvivy, funkcí oděvu a také módními vlivy. Přestože raně středověká církev z počátku proti výrazným barvám stejně jako bohatě zdobeným oděvům brojila, nakonec i ona podlehla vývoji a vysocí církevní hodnostáři odívali bohatě zdobená a draze barvená roucha (např. tirský-fénický purpur aj.).


Bělení:

Bělení se užívalo především u lněných nebo konopných tkanin, sukna se nechávala buď úplně nebarvená (tj. v barvě příze) nebo se obarvovala barvivy. Bělilo se podomácku, jednoduchým způsobem - plátno se napínalo na trávě na slunce a pravidelně kropilo vodou. Působením slunečního svitu a vody se vlákna lnu a konopí zbavovala původního šerého a šedavého odstínu. Tímto způsobem bylo možné bělit jak samotnou tkaninu, tak i hotové plátěné oděvy např. spodní prádlo - tuniky, bruchy apod. Bělením se zabývaly většinou ženy. 


Barvení:

Samotné jednoduché barvení tkanin, pomocí přírodních barviv, se užívalo již v pravěku. Barvená sukna i plátna jsou u nás doložená také v nálezech z velkomoravského období (různé odstíny hnědé, zlatavá, černá - Kostelníková 1973). Ikonografické prameny ukazují časté a výrazné barvení látek, jsou ale zároveň trochu zavádějící, protože iluminátor mohl použít pouze jemu dostupných barev, vhodných pro práci s pergamenem (kůži) a tak nemusí jím zobrazené barvy vždy odpovídat barvám oděvů ve skutečnosti. Dynamický vývoj módy - u nás od 13. století - se pak odráží i v použitých barvách, které se stávají ještě výraznější a jasnější než v předchozím období. Používala se barva černá, červená, žlutá, hnědá, fialová, zelená i modrá v různých odstínech (Petráň 1985). Barvila se zpravidla až hotová tkanina, zřídka kdy již přímo příze. Pokud se barvila přímo příze, namotávala se z vřetene na tzv. motovidlo - tyč upravenou na obou koncích do tvaru různě široké vidlice, obarvila a po zaschnutí teprve použila k tkaní, popřípadě k tkaní nebo jiné výrobě vzorů apod.

Používala se barviva rostlinného i živočišného původu někdy doplněná od různé minerály. Domácí barviva se získávala především z rostlinných extraktů (šafrán, duběnky, šichy černé, borůvky, indiga apod.), ze zahraničí se dovážel boryt (Sasko, Durynsko) a červec (též perlovec - porphyropora polonica - šlo o larvy tohoto hmyzu žijící na rostlině zvané chmerek vytrvalý - scleranthus perrenis - ty se pak sbíraly, sušily a roztíraly). Barvení se provádělo louhováním či vyvařováním textilie v odvaru barvícího roztoku ve velkých hliněných hrncích či speciálních kotlích. Dražší tkaniny se barvily dvakrát i vícekrát.

Barviva:

Barva

Suroviny

Černá

duběnky + šicha černá - Empetrum nigrum
ořešák vlašský (kůra, listí, plody) - Juglans regia
olše (kůra)

Hnědá (bronzová)

duběnky + šafrán - Crocus
ořešák vlašský (kůra, listí plody) - Juglans regia
rdesno červinec - Polygonum persicaria
lilek černý (hnědá a černá) - Solanum nigrum

Modrá

borůvka (šťáva plodů) - Vaccinium myrtillus
boryt barvířský - Isatis tinctoria

Indigo – indigofera tinctoria

Žlutá

šafrán - Crocus
ořešák vlašský (kůra, listí plody) - Juglans regia
rdesno ptačí - Polygonum aviculare
rdesno peprník - Polygonum hydropiper
rdesno hadí kořen (kořen) - Polygonum bistorta
rdesno červinec - Polygonum persicaria
kosatec žlutý (květ) - Iris pseudacorus

Červená (oranžová)

červec/perlovec polský - Porphyropora polonica
zmijovec - Echium vulgare
bez černý (plody) - Sambucus nigra
kalina obecná - Viburnum opulus
světlice barvířská (Saflór, květy) - Carthamus tinctorius
mořena barvířská (Rýt, plody a odenek) - Rubia tinctorum

Fialová

svízel syřišťový (kořen) - Galinum verum
ostružiník ježiník (plody) - Rubus caesius

Zelená

šafrán a boryt barvířský - Isatis tinctoria
rdesno ptačí - Polygonum aviculare
rdesno červinec - Polygonum persicaria
šťovík kyselý (listy) - Rumex acetosta

Z některých vyjmenovaných surovin se dá získat více různých barev, proto jsou v tabulce uvedeny několikrát (např. rdesno či šafrán). Také kombinace různých surovin v různém poměru rozšiřovala barevnou škálu a její odstíny.


Potiskování tkaniny:

Vedle barvení a bělení, patří k poměrně starým zušlechťovacím postupům tkanin také potiskování. K potiskování sloužily různě velké dřevěné desky s vyřezávaným ornamentem. Dřevěná deska se potřela barvou a přiložila na tkaninu. Z našeho území není tato technologie doložena (ani desky ani nálezy tkanin), ale nálezy potiskovaných tkanin byly nalezeny v slovanských mohylách z 9.-10. století z okolí Kyjeva.

 

Další techniky zdobení látek:

 

Batika – Batika je technika barvení látek stará tisíce let. První počátky batiky najdeme v Indii, kde se dodnes barví látky na vesnicích a ve vybraných obchodech ručně. I dávní Inkové barvili látky do různých rozmanitých vzorů. V 60. letech minulém století batika opět ožila a stala se neodmyslitelnou součástí každého hippie.

Nejznámější techniky jsou: batika vázaná, sypaná, mačkaná a voskovaná. Nejčastěji používaná ale zůstává tradičně nejjednodušší vázaná technika.

Malba – malba na látku je technika taktéž velmi stará, ale v minulosti nepříliš používaná, vzhledem k problémům s barevnou stálostí obrázků. Různé kultury měly svá barviva a své barvy, ale pro náročnost se prostě tato technika příliš neujala. Používala se pouze na látky dekorativní, které nebyly určeny k běžnému nošení. Dnešní nabídka barev na látky je ale velká – od těch, co se nanášejí přímo na tkaninu, až po ty, které se namalují na umělou podložku, sloupnou a poté nažehlí, takže tento způsob nabývá na oblíbenosti.

Indeglatace – indeglatace je zvláštní technika, která byla objevena teprve nedávno, podle vědců ji nejspíš používaly ženy v Mezopotámii.  Je to technika, při níž se oděv zdobil tak, že se malé kousky modré tkaniny (obarvené indigem) našívaly na látku do různých obrazců, ta se pak máchala v zásaditém roztoku, takže došlo k tomu, ze okraje oněch „příštipků“ zežloutly, zato střed zůstal modrý. Zatím není jasné, jaký roztok se v minulosti k této technice používal.

Nášivky – našívání různých ozdobných předmětů je tradiční způsob zdobení oděvů. Našívalo se téměř cokoli. Od perliček, korálků, šňůrek a krajky až po zrcátka, penízky a látkové květiny.